...
Máme pořád velký problém umět si představit, co je to vlastně exponenciála, že máme alarmující statistiky třeba u onkologických onemocnění z hlediska počtu nemocných nebo zemřelých, tak že v případě virového onemocnění je to opravdu jiný příběh, protože tam vám počet letadel, které každý den imaginárně spadnou a máme nějakých 100-200 mrtvých, tak vám může dále narůstat a společnost musí nějakým způsobem reagovat.
Musí na to být vybavena tím, že tomu rozumí, jestli to správně chápu…
Přesně. Máme celé skupiny – a teď opravdu nechci nikoho zase stigmatizovat –, ale jsou profese, které jsou připravenější třeba na práci s čísly a s daty, jsou profese, které jsou zdatnější třeba v manuální oblasti a jsou profese, které jsou třeba víc zaměřené na uměleckou činnost apod. Vidíme, že ne všichni jsou stejně dobře připraveni na vstřebávání, na dekódování informací.
Potom je i velký strukturální problém, protože česká ekonomika je postavena více než třeba ekonomiky západních zemí na průmyslu. Máme daleko menší podíl profesí, kde je možné se dohodnout na home office. To všechno potom generuje to, že v poměrně vysokém stupni ohrožení se pohybuje celá řada lidí. To, co je psychologický faktor, který tam potom hraje roli, je to, že pokud jste v ohrožení a jste v něm dlouhodobě, tak máte potřebu se na něj adaptovat, což vede mimo jiné k tomu, že máte tendenci riziko začít popírat, vytěsňovat, bagatelizovat.
Vlastně se tímto způsobem vyhýbáte akutnímu stresu, který byste mohli mít. To znamená, často vám budou lidé padat do té tzv. popíračské scény, jak jste to nazvala, z pochopitelných důvodů, že nemohou žít v tom takřka permanentním stresu, ať už sedí za pokladnami obchodů nebo jsou třeba někde v průmyslových areálech apod.
...
Zdroj:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/po ... ranskripce