Tak tu příhodu teda přihodím, ačkoliv v tu dobu mi do smíchu zrovna nebylo.
Asi před dvěma týdny jsem projížděl Lotyšskem a k večeru jsem narazil na solidně vypadající tábořiště kousek od cesty. Tak jsem tam zůstal. Bylo to u středně vytížené silnice (to v tamějších podmínkách značí více než dvě auta za hodinu), takže poté, co odjeli rybáři jsem šel kolem jedenácté hodiny spát a zavřel jsem mimořádně všechna okýnka kvůli případnému hluku, jinak spávám se síťkou proti komárům na otevřeném. No a v noci jsem se vzbudil a zjistil, že potřebuju na záchod. A jak jsem byl rozespalý a nemyslící, dostal jsem skvělý nápad: když odemknu celé auto, nemusím se tahat s klíčkem, páč kufr jde přece při odemčených dveřích otevřít. Tak jsem se vyčůral a jdu zpátky a ŠOK!
Auto bylo zamčené. Do té doby a pozdějšího pokusu jsem netušil, že když dálkáčem odemknu a pak neotevřu dveře, auto se po 45 sec zase samo zamkne.
Takže jsem stál kolem půl čtvrté u auta v trenclích, tričku (obé vkusně zelené) a pantoflích a postupně začal prochládat (asi 13° C a mírný vítr). Šel jsem tedy stopovat někoho s telefonem, aby zavolal policajty nebo někoho. Noci jsou tam velice světlé... Bavil jsem se zahřívacím cvičením a vzpomínáním na tzv. lotyšské vtipy.
Tři řidiči mě ignorovali (na druhou stranu, kdybych se viděl, ani bych se jim nedivil), pak zastavil náklaďák. Řidič mluvil rusky, tak jsem doloval nějaké zbytky ruštiny a vysvětloval problém. Telefonoval jednomu, pak druhému (Vot eti fokusy...), třetímu se nedovolal, sdělil mi, že mi nemá jak pomoct a odjel. Policie mi prý nepomůže a on jim teda volat určitě nebude. Bylo asi půl šesté.
Za další jedenapůl hodiny projelo další auto, sympatická blondýna mi taky zamávala.
Něco po sedmé jsem teda šel asi 300 metrů k chalupě, doufaje, že už tam bude někdo vzhůru. Obezřetně, páč jsem z večera věděl, že tam je vlčák na volno. Volal jsem haló - a opravdu po mě vylítl, ve chvíli, kdy se mi tlapama opřel o hrudník ho naštěstí seřvala babka, takže se zklidnil. Neuměla ani anglicky ani rusky. Ale domluvili jsme se přes "mašína zakryta, u miňá nět kluč" tak zavolala syna. Přišel za 10 minut, znovu krátké vysvětlování, obhlídl, telefonoval (Vot eti fokusy...) a pak mi sdělil, že mi nikdo nepomůže, natož policie a tu teda on volat nebude.
Tak jsem to vzdal a požádal ho o "kakije-nibuď instrumenty", donesl dva šroubováky a odkráčel. Po pár marných pokusech proniknout přes těsnění nad okýnkem jsem dal další marný pokus o odlepení zadního bočního skla. Podle předpokladu se rozpadlo na drobné střípky a bylo vyřešeno.
Po kafi a cigáru (bože, jak já už slintal po nikotinu) jsem vyrazil 50 km do nejbližšího města. Voilà, první budova byl hobbymarket, kde jsem zakoupil pořádnou lepicí pásku a okýnko vlepil zpátky (střepy držely na folii).
Dnes skoro dořešeno, za nové okno i s lepicí sadou jsem vyplajlz 4 tácy, samozřejmě jsem si prý vybral tu dražší variantu na rozbití. V pondělí se ještě bude dávat zatmavovací folie.
Tak se dnes můžeme zasmát společně
Nic víc.
