Já si hlavně už dlouhou dobu lámu hlavu nad tím, jak obrovský rozdíl je mezi přístupem k epidemii loni na jaře při první vlně, no a nyní od října až dosud. A to všude, jak u zaměstnavatelů tak třeba i v tom zdravotnictví, pokud jde o nemocnici, tedy alespoň jak to vidím tady v Sokolově.
Loni na jaře - první vlna:
- Počty nakažených v celé ČR jsme počítali na desítky až stovky.
- Moje druhá polovička dělá výpravčí, což už není klasika jako dřív. Na novém nádraží je jich nyní v té hale na každé směně pět, každý z nich obsluhuje jinou trať. Každý sedí za tím "svým" stolem s PC, mají od sebe velké rozestupy... OK. Měli ale také opatření, že se musí zachovat stálé "party", tedy vždy jedni a ti samí pracovníci na každé směně. A při střídání směn se nesmí s druhou, nastupující partou vůbec potkat. Při nástupu na pracoviště důkladná desinfekce stolu, klávesnice atd...
- Nemocnice Sokolov, tam měli před centrálním příjmem velký stan, zkrze který musel projít každý. My jsme tam v březnu pár dnů pracovali, takže při každém příchodu jsem musel nahlástit proč a kam tam jsu, byla mě změřena teplota a zapsali si mé jméno. Kdybych měl teplotu, tak mě tam vůbec nepustí.
Loni na podzim a až dosud:
- Počty nakažených počítáme na tisíce a máme jedny z nejvyšších čísel v Evropě, máme tu nové agresivnější mutace viru, přetížené nemocnice atd...
- Výpravčí se začali míchat jak se komu hodí, pravidlo že jedna parta by se neměla setkat s druhou už od jara také neplatí. Ostatně podobné je to vlastně i na naší firmě, že se porušila tradice kdy jsme byli rozděleni na určité party (většinou dva lidi co pracovali trvale spolu a měli své auto), lidi se od prosince a hlavně od ledna začali různě míchat, takže jeden den jedu s tímhle v jeho autě, další den s jinými v jejich aute a tak podobně. To byl taky jeden z důvodů, proč tam už druhý měsíc nejsem. Naštěstí mám tu možnost, díky důchodu
- Nemocnice. Už od září posloucháme černé předpovědi epidemiologů, další do nás hustí prezident ČLK Kubek. Ale už nikde nevidím žádný stan, nikde žádné kontroly, projdu kolem centrálního příjmu a jdu si v té nemocnici kam chci.
Takhle vypadal vstup do nemocnice při loňské jarní vlně epidemie. Uvnitř stoly, u nich pracovnice s noťasama a v hábitech a respirátorech, změřili mě teplotu a zapsali si mé jméno a kam jdu. Jinudy se do nemocnice nikdo nedostal, připadal jsem si jak v biologické válce:
No a takhle "klasicky" je to od skončení té první vlny a jarním rozvolnění:
Nad tímto přemýšlím už delší dobu a nějak tomu prostě nerozumím. Někdo říká, že na jaře byl ten vir nový, lidi měli větší strach a tak podobně. No dobrá, když se bavíme o lidech. Ale co odborníci? Ten hlídaný vstup do nemocnice při první vlně, zatímco nyní už od podzimu, kdy je situace skutečně vážná, je vstup zcela volný? A to v době (říjen atd..), kdy nám byla předkládána strašidelná čísla o počtu nakažených zdravotníků. Kdo mě tohle vysvětlí? O tom viru víme v podstatě houby stále, o jeho nových mutacích taky. Tak kam zmizela ta jarní opatření, která nepochybně dávala smysl?
O zaměstnavatelích už vůbec nemluvě, to je to samé? Jasně, nyní začnou testovat, ale když takto zaměstnavatel zjistí že někdo je pozitivní, řeší už jenom následek. Mnohem důležitější opatření, které dávalo smysl bylo to, že se nepotkají dvě střídající se směny lidí. A to se už dávno neuplatňuje. Uvedl jsem jenom příklad správy železnic a naší firmy, ale nepochybuji o tom, že podobné je to i v mnoha dalších firmách. Neříkám že ve všech. Tomu rozdílnému přístupu na jaře a nyní, kdy jsme skutečně v pr*eli, prostě vážně nerozumím.
Hlavně každý pořád tvrdí, že lidi nedodržují... Problém je mimo jiné ale i v tom, že ty lidi už od podzimu nic konkrétního, kromě opatření vlády z nichž mnohá jsou více než sporná, nevidí. Pokud by se na podzim opakovala situace jako na jaře, že se nedostanu do nemocnice na nějaké odkladné vyšetření apod. pokud mám teplotu, protože se opět vše kontroluje a zapisuje, pokud se v zaměstnání objeví opět stejná a logická opatření, jaká byla na jaře, pak by si mnoho lidí uvědomilo, že se skutečně něco dělá, protože situace je v praxi opravdu vážná. Ono totiž jenom to, že nás média neustále straší čísly, o kterých začíná být půl národa přesvědčená že jsou zmanipulovaná, jednoduše nestačí. O nesmyslných opatřeních, která dlouhodobě ekonomicky a psychicky likvidují neuvěřitelné množství lidí, nemluvě.
Tady prostě selhala vláda, Ministerstvo zdravotnictví, majitelé a manažaři nemocnic, hygiena, hejtmani, velká část zaměstnavatelů... a až na konci tohoto řetězce jsou obyčejní lidé, na které se dnes s chutí veškerá zodpovědnost za současný stav hází.